Glorie
Glorie - "Glorča"
vylíhnutí 10.12.2022
u nás od 29.03.2023
mutace: perlová šedá 0,1
otec: bělohlavý perlový šedý (výstavní)
matka: perlová šedá
Jak jsme přišli ke Glorii
Protože jsme měli doma tři samce a jednu samičku, potřebovali jsme doplnit hejno ještě o dvě samičky. No jak to teď vymyslet. Původní plán byl mít dva páry korel. To už se nám nepovedlo, takže musíme sehnat samičky pro naše kluky. Už nějakou dobu čekáme na bělohlavé kuřátko z chovatelské stanice děvčat Karáskových, a protože máme v oku ty perly na které čekáme, oslovila nás i touto chovatelskou stanicí nabízená kuřátka s červenými lícemi. Naplánovali jsme tedy výlet na východ naší republiky.
Když už pojedeme takovou dálku a budeme muset strávit minimálně deset hodin v autě, musíme cestu důkladně naplánovat. Rozhodli jsme se při této příležitosti navštívit Beskydy a strávit na Moravě více dní, cestu jsme plánovali asi měsíc dopředu. Doufala jsem, že koncem března se nám povede přivítat jaro, opak byl pravdou. Snad poprvé jsme si letos užili díky této akci sněhu, naštěstí jsme si s sebou vzali i lyžařské oblečení, pomohlo nám neumrznout. Ubytovali jsme se v Rožnovském pivovaru, kde jsem využili i pivní koupele a nabili se energií, druhý den jsme vyjeli autobusem na Pustevny a absolvovali 15 km sestup z převýšení 1099 m n.m. na 372 m n.m. ve sněhu, kamení a kousek i v bažině, to jsme se úplně vybili. Už je to tři dny, co jsme výlet absolvovali a ještě nemůžu normálně chodit.
Přes to všechno jsme viděli místa která stojí za to navštívit. Ten pohled na Beskydy! Prohlídku hor jsme započali na stezce Valašce, kde jsme, světe div se, byli úplně sami, na celé stezce jsme byli jen my a paní prodávající vstupenky. Věřili byste tomu? Místo, kde se obyčejně tlačí lidi, aby se vystřídali ve focení na nejvyšším vrcholu a ten den jen my. No, kdo by taky přijel dobrovolně umrznout. Snad jen blázni ze Žatce. Dál jsme pokračovali k soše Radegasta a na vrchol Radhoště, kde stojí rotunda a socha Cyrila a Metoděje. Výhledy na krajinu byly naprosto neskutečný, člověk viděl během jednoho okamžiku všechny druhy počasí - déšť, sníh, mlhu, slunce, zasněžené vrcholky i zelené údolí. Ani foťák nedokáže zachytit to, co dokázaly vidět a vnímat oči.
Večer jsme si odpočinuli v solné jeskyni, která nás sice už moc od bolesti nohou a celého našeho JÁ nezachránila, ale možná nám přidala trochu síly na druhý den navštívit Štramberk, kde jsme viděli jeskyni Šipku a zakoupili si, jak jinak než Štramberské uši, které nikde jinde neseženete. Moc sil už nezbývalo a na programu byla dlouhá cesta domů. Tento den nás ale čekala odměna za to všechno naše Glorie, pro kterou jsme si přijeli do Frýdku-Místku ke slečnám Karáskovým.
Glorinka ještě ve svém rodném domově...
Jak se u nás zabydlela
Domů jsme přijeli, když už se setmělo. Glorču jsme přendali z cestovní klece do klece větší, kde byla sama, počkali jsme než se v kleci zorientuje abychom mohli zhasnout a jít spát. Glorča byla nervózní, pořád se krčila a připravovala se, že odletí. Postupně jsme udělali šero, až jsme úplně zhasli, pak byla celkem v klidu. Ráno nás čekal odchod do práce, školy a školky, a tak jsme jen Glorču pozdravili a odešli s očekáváním co bude odpoledne.
Po návratu nás čekal nervózní pták přešlapující ze strany na stranu. Pořád se připravovala k odletu, okolo bylo rozházené proso, v kleci se jí vůbec nelíbilo. Takže jinak. Postup zvykání bude odlišný než u předchozích kousků. Zkusím jí dát rovnou k domácím do malé voliéry. Chtěla jsem u toho být, nevěděla jsem, jak budou reagovat ostatní, jak bude reagovat ona, aby si neublížili. Glorču jsem dala mezi naše korely. Usadila se na bidýlko a konečně si začala čistit peří, udělala klubíčko a usnula. Zdálo se, jakoby tam patřila odjakživa. Konečně byla doma.
Každá korela je opravdu jiná a tak i potřebuje jiný přístup. Přišli jsme tedy na to, že Glorču budeme muset všechno učit s jinou korelou. Je evidentní, že nebyla nikdy sama, což mi děvčata Karáskovy potvrdily, zároveň je znát, že byla Glórinka od malička v kontaktu s lidmi. Jde krásně na prst, nebojí se jako zpočátku naši předchozí svěřenci.
Na první prolet po bytě jsme vybrali nejstaršího Chica. Je to trochu akrobat kaskadér, ale ukázal Glorče, kde jsou ta správná místa na přistávání. Na nošení na rameni jsme vybrali Juleenku, ta je klidnější povahy. A naši dva puberťáci? Charlie Glorče pozpěvuje ráno, Fleeček večer. Fleek jako jediný reagoval, když jsme ji přinesli. Křičel, nadával. Dali jsme mu domů něco, co neznal. Po chvilce začal pozpěvovat pískat, tancovat. Dokonce zpíval i mě, což nikdy nedělá, jak se mu rozjely hormony. Ale ona si to s nimi Glorča umí vyřešit. Těšíme se na radosti, které nám naše nová holčička přinese.
Ve svém rodném domově byla Glorča od kuřátka zvykána na kšírky, a tak je potřeba jí to připomenout, aby na ně nezapomněla. Po několika dnech, co si u nás a na nás Glorča trochu zvykla, venčíme. Naši ostatní svěřenci na sobě nic podobného nesnesou. Je to takový nový rozměr, nový kontakt mezi páníčkem a letcem.
Glorii si už od počátku vybral Charlie, tvoří spolu pár již od prvních týdnů, co k nám Glorie přišla. V květnu 2024 si vybrali svou budku.
